Když jsi odešel, udusil jsem se při svíčkách, které jsem pro nás spálil. Nalil jsem si vosk do svého srdce v naději, že se to přeformátuje v něco, co se nebije jen žít, něco, co emoce. Vaše nejpravdivější identita je skryta pod lesem folikulů, s nimiž se tango jen snažím dostat k vašim pocitům. Cítíš mě teď? Zaklepávám na vaše hlavolam a hláskuji své minulé časy, které, jak doufám, jednoho dne zahrnují. Neustále se vás ptám na vaše minulé časy, abyste zjistili, kde se protínáme. Vaše slova jsou tak křehká, když mluvíte, hraju peklo, snažím se rozptýlit vaši řeč.

Řekl byste mi, že ztrácím čas? Musím si připomenout, že jsme začínali jako něco tak neformálního a jak by to mohlo být něco víc? Je to proto, že způsob, jakým se na mě podíváte, posouvá mé vnitřní myšlenky. Zasadíš své vlastní hrnce do mého květu lemovaného medulla. Dokážu interpretovat pouze řeč těla a zdá se, že toho máme dost, ale co děláme, když moje tělo už nemůže mluvit zpět? Očekávám sonet v každém bezdechém výdechu a místo toho dostanu spontánní smích. Jsi tak pohledný, že začínám pohrdat mým zrakem, protože zírat na tebe se může stát chichotem nesprávných epifancí. Nevyvážené romance, kde zůstanu a přemýšlím, proč jsi odešel.

Řekněte mi, že je pro vás snadné padnout, a proto se budete držet svých povinností. Odejdeš, když tě požádám, abys zůstal. Udržujete vyváženou stravu a já jsem jen ten druh tuku, který to může přesáhnout, ale jsem také tak organický, jak se dostane. Vaříte své vnitřky, abyste odvrátili náklonnost. Vyhodíte romantické nápady, protože máte pocit, že vyčerpají vaše kreativní touhy, ale kreativita je denně inspirována láskou.



Zasloužíš si mě.

A vždycky jsem tě chtěl.

chci tě ovládnout