Vždy jsem věřil, že odpuštění se uzdraví, že odpuštění zachrání, že odpuštění osvobodí vaše srdce, ať už jste ten, kdo se ptá nebo dává.

Vždy jsem věřil v sílu slov, Odpouštím ti, v neuvěřitelné hmotnosti, která se zvedne, když někdo opustí rty.

Odpuštění mi připadalo vždy jako nejkrásnější druhá šance. Jako odpověď na modlitbu jste nevěděli, že se ptáte. Jako svoboda tak, jak jste si nikdy nepředstavovali. Jako břemeno konečně zvednuté z vašich unavených ramen.



A tak jsem se naučil milovat odpuštění.

Dozvěděl jsem se, že mi to udělení uzdravení, že žádat o to mi dá pokoru a sílu. Dozvěděl jsem se, že jsme všichni hříšníci, všichni trochu zlomení, všichni hledáme něco, co nám pomůže znovu na nohy, všichni hledáme někoho, kdo by řekl, že děláme dobře, stejně jako my.

Zjistil jsem, že lidé dělají chyby. Často bolestivé chyby. Často chyby, které nemusí zaručovat odpuštění. Přesto jsem se to přesto pokusil udělit. Zjistil jsem, že držení zášťů mě rozhořčilo, srdce mi bolelo. Přinutil jsem se cítit prázdný a naštvaný způsobem, který jsem si nikdy nepředstavoval.



Naučil jsem se odpuštění znamenat propuštění.

Pustit mou vlastní bolest a pustit bolest, která mi byla způsobena. Dozvěděl jsem se, že nemusím mít jizvy, pokud se rozhodnu. Pokud jsem se rozhodl je osvobodit, nemusel jsem nechat bolestivá slova pohmoždit mé srdce.

Možná je to slabost, myslet si, že lidé mají vždy na paměti moje nejlepší zájmy, když si říkají, Omlouvám se. že to absolutně myslí celou svou duší.

Možná je to slabost, že jsem vždy žil s otevřeným srdcem, nechal lidi vstoupit, rozhodl se vidět své úsměvy, jejich pozitiva. Rozhodli se věřit, že znamenají jejich omluvu a že mi nikdy nechtěli ublížit.



Možná je to slabost, že jsem vždy viděl odpuštění jako nezbytný krok.

když najdete to, co hledáte

Ale to bych o sobě nezměnil.

Myslím, že jsem odpustil lidem, kteří si to nezasloužili. Ale jsem s tím v pořádku. S tím jsem v pořádku, protože mé srdce už neubližuje. Protože v mé hrudi není skrytá hořkost.

Protože bolest je jen dočasná a já jsem si vybral štěstí.

Protože odpuštění mě naučilo, že jsem silnější než jakákoli bolest, která na mě působí, a vždy budu.

Takže jsem si vybral odpuštění.

Pak jsem si to vybral a pořád si to vybral. Vyberu si to, když mi bude bolet srdce. Vyberu si to, až budu zraden. Vyberu si to, když se mnou lidé nebudou zacházet, jak by měli, a bolí to, když je nechám ve svém životě. I poté si zvolím odpuštění. A pak odejdu.

Vybírám si odpuštění, protože si zasloužím uzdravit.

Protože nechci déle držet bolest, než potřebuji. Protože léčení začíná, když to nechám jít. A když se rozhodnu odpustit, budou požehnáni i ti, kteří mi ublížili.

A možná, jen možná, naučí se milovat a léčit taky.