Stále klademe velký důraz na nalezení někohoCelý protože nepotřebujeme nikoho, kdo by nás dokončil, protože jsme všichni sami, ale pravdou je, že nejsme a možná nikdy nebudeme, ale to je v pořádku, protože lidé, se kterými se setkáte, budou také trochu zlomení a namísto toho, abychom se navzájem roztrhali za to, co nám život udělal, možná bychom se mohli pokusit milovat se navzájem celou naší zlomeninou namísto pokusu najít někoho jiného. Možná se takto navzájem uzdravujeme.

Možná bychom se měli navzájem milovat, když jsme ztraceni, protože bychom všichni chtěli, aby někdo stál u nás na naší cestě a dejte nám vědět, že tam budou, dokud to nezjistíme, protože tehdy potřebujeme podporu, ale my nechci to připustit. V tu chvíli někoho skutečně potřebujeme po našem boku, ale obáváme se ukázat své slabosti a tehdy potřebujeme někoho, kdo v nás věří, protože nám to pomáhá věřit v sebe.

Možná bychom se měli milovat navzájem, když nejsme našimi nejlepšími já, protože my všichni tajně chceme vědět, že nás někdo bude milovat, když nejsme dokonalí, když se zkazíme, když na sobě musíme tvrději pracovat, protože nás to motivuje abychom viděli náš potenciál, inspiruje nás, abychom byli lepší pro někoho jiného protože pokud nás někdo může milovat, když se o sobě moc necítíme, nutí nás to být pro ně skvělé. Nutí nás pracovat na sobě, protože si tato osoba zaslouží vidět v nás to nejlepší. Tato osoba přináší v nás to nejlepší, protože se cítíme přijati. Dávají nám naději. Pomáhají nám vidět naše světlo.



Možná bychom se měli pokusit zvážit hlubší vlastnosti namísto toho, abychom viděli, jak je někdo dobrý na papíře. Stejně jako to, jak bojují proti svým bitvám a jak se rozhodují vyrovnat se s bolestí. Stejně jako způsob, jakým mluví o věcech, které milují, a o tom, jak jsou nadšení pro ně. Stejně jako sny, které mají a jak se snaží, aby se to stalo. Stejně jako způsob, jakým stále věří v krásný vesmír, když k nim svět nebyl tak laskavý. Stejně jako způsob, jakým stále věří v lásku, i poté, co ti, které milovali, od nich odešli.

Možná nikdy nebudeme celí a nikdy nenajdeme někoho celého a je to jen výmluva, kterou si stále užíváme, abychom si kupovali čas, nebo se rozhodneme netrpět nebo se vydat snadnou cestou ven, protože se nám nechce ublížit. Možná je to obranný mechanismus, který stále používáme, protože nechceme, aby někdo viděl, jak jsme opravdu rozbití, nebo nás opustí, jakmile vědí, že nejsme lidé, které předstíráme.

Možná, že být celek je jen iluze, kterou jsme vytvořili, abychom unikli řetězcům démonů, kterým musíme čelit, když se někomu otevřeme nebo jim dáme dovnitř.

A možná to neskončí tak, jak chcete, možná ten člověk nebude milovat všechny vaše rozbité kousky, ale jen si představte, jak by to bylo krásné, kdyby to udělali. Představte si, že už nikdy nebudete muset skrývat části sebe. Představte si někoho, kdo miluje všechno, co o sobě nenávidíte. Představte si někoho, kdo váš příběh tolik miluje, až do bodu, kdy v něm chce být pevná postava.



A možná potřebujeme být tou osobou pro sebe, než se z ní staneme někomu jinému. Možná, když se můžeme milovat, když jsme rozbití, můžeme pochopit, jak důležité je milovat někoho, kdo stále opravuje své vlastní kousky.