Někdy se prostě chci vrátit domů a spát v posteli. Chci předstírat, že jsem nikdy neodešel, jako bych nikdy celé ty roky neodešel a chci předstírat, že jsem nikdy nebyl trpěl kvůli mému rozhodnutí. Chci předstírat, že odchod není chyba. Chci předstírat, že jsem neztrácel nejlepší roky svého života od místa, kam patřím, od místa, kde můj srdce bydlí.

Někdy mě zajímá, jestli mě utéct opravdu zachránilo, nebo jestli to zabil mě

Protože od té doby, co jsem odešel, nebyl jsem sám sebou. Od té doby, co jsem odešel, jsem se snažil přizpůsobit se životu, který pro mě není a snaží se být někým, koho jsem nikdy nechtěl být.



Chybí mi pochopení. Chybí mi přijetí. Chybí mi milování.

Chybí mi snadná komunikace, když bylo více harmonie než napětí, chybí mi lidé, kteří se smějí svým vtipům, chybí mi znalost každého rohu a každého člověka. Chybí mi pocit bezpečný.

Chybí mi nejlepší přátelé. Chybí mi být kolem lidí, které znám, protože mi bylo pět. Chybí mi náhodné výlety na pláž a vylévám jim srdce s vědomím, že mě nebudou soudit, s vědomím, že si nebudou dělat legraci z mé bolesti nebo mých strachů, a chybí mi vědět, že tam vždy bude někdo bez ohledu na to. Chybí mi vědomí, že jsem obklopen lidmi, kteří myslí, co říkají. Lidé, kteří jsou moji přátelé kvůli tomu, kdo nejsem, co pro ně mohu udělat. Lidé, kteří se mnou chtějí trávit čas, protože mě mají opravdu rádi, ne proto, že je to pro ně výhodné.

A občas mi do něj schází. Chybí mi chodit s vědomím, že by mohl být na stejném místě. Stýská se mi po jeho tváři, protože mi to na celý obličej usmál. Stýská se mi po něm. Chybí mi. Teď každý, koho mám rád, je jen další zklamání.Teď každý, koho potkám, mě nezasahuje ani nadchne stejně jako on. Teď každý člověk, kterého potkám, je jen další připomínka, že zde nikdy nenajdu muže svých snů. Nikdy ho nenajdu mimo domov. Nikdy nenajdu jiného, ​​jako je on.



Někdy se ptám, kolik známek si musím uvědomit, že jdu špatným směrem a musím se otočit zpět. Kolik dalších zavřených dveří musím zaklepat, než jsem si uvědomil, že už tady prostě nejsem vítán. Není to místo pro mě.

Někdy mám pocit, že odcházím z domova, abych si uvědomil, jak bez domova Opravdu jsem bez toho. Někdy přemýšlím, jestli jsem blázen tím, že jsem na tom nejlepším místě na světě, přesto se vždy cítím nemocný„Vždy se cítím sám. Vždy se cítím jako outsider.

Někdy si přeji, abych zůstal. V chaosu. V nepořádku. V šílenství toho všeho - protože ostatním je to čistě šílenství a nemohou čekat na odchod, ale pro mě je to Domov a nemůžu se dočkat, až se vrátím.