Nikdy nezapomeňte, že vaše jizvy jsou známkou síly, přežití a síly. Všichni je máme. Všichni máme jizvy z porušených slibů a pohmožděných eg. Máme jizvy od chlapců, kteří vzali naše srdce, když odcházeli, a jizvy, které nám připomínají všechno, čím jsme prošli. Jizvy, které skvrny naše srdce, které jsou trvale na našich tělech, jsou tam za účelem.

Jsou tam, aby nám ukázali, kým jsme byli.

Jsou tam, aby nám připomněli, že naše srdce stále bije i přes všechna označení a škrábance.

Připomínají nám, že stále dýcháme navzdory prachu, který stále žije v našich plicích. A i když naše oči jsou unavené a unavené ze všech sbohem, které jsme řekli, ze všech lásk, které jsme se nikdy nevrátili, a od všech lidí, které nám chybí, stále vidí. Stále se dokořán.



Vaše jizvy by se nikdy neměly skrývat. Nikdy by neměli být něčím, za co by se měli stydět nebo se od nich stydět. Je v pořádku, pokud občas krvácí. Je snadné vybrat věci, které byste měli udělat, měli byste to říct a neměli byste milovat. Je snadné usnout s otevřenou ranou, protože z nějakého důvodu nemůžete svou první lásku dostat z hlavy. Je normální vybrat si chrastítko, které vám připomene všechny lidi, kteří vám ublížili.

Vyberete si a hrabáte, ale nikdy neodejdou. Budou krvácet, ale také se uzavírají, aby se mohli bezpečně držet.

Pokud se podíváte pozorně, uvidíte, že každý má své vlastní jizvy a jejich kostry ve skříni, které nechtějí nikomu ukázat. Je snadné předstírat, že neexistují. Je snazší vybrat v noci, když vás nikdo nevidí. Všichni si však musíme uvědomit, že tyto jizvy nejsou ošklivé. Nechtěli být utajeni.

Tyto jizvy jsou známkou naší síly.

Ukazují nám, že jsme přece všichni bojovníci, i když jsme byli na chvíli mrtví. Už se netřásáme a lapáme po dechu. Nesaháme po lidech, kteří se neobtěžují, aby nám dali ruku. Už nekřičíme na tichý vzduch.



Místo toho jsme nyní bojovníci. Bojovali jsme za naše přežití. A udělali jsme to. Nakonec jsme to udělali. Jsme armády se jizvami, které to dokazují. Můžeme teď stát, aniž bychom se obávali zlomení nohou v tomto procesu. Naše jizvy jsou naše vzpomínky zasazené do našich duší a srdcí.

Naše jizvy jsou naše válečná označení. Zůstanou, aby nám věděli, že jsme přežili horší už dříve. A budeme přežívat, bez ohledu na to, co přijde.

Naše jizvy jsou krásné připomínky, že bez ohledu na to, co zítra přinese, budeme stále pokračovat. Bez ohledu na bolest, bolest a strach přežíváme. Stále chodíme. Stále se uzdravujeme.