Zdá se, že závislost je na dotek každý nějakým způsobem. Ať už jste závislí, nebo někoho, koho znáte, pravděpodobně víte, jaké to je pečovat a milovat někoho, kdo si místo vás vybere svůj jed.

Nedávno jsem četl článek od muže, který je alkoholik. Sdílel, jak to není jen závislost, ale a choroba. Řekl, že to bylo osamělé a nikdo nemohl pochopit ten pocit, pokud to také neprošli.

I když jsem pochopil, co říká, a ocenil jsem, že někdo byl konečně čestný, jaké to je žít s alkoholismem, nemohl jsem si pomoct, ale přemýšlel, jestli chápe, jaké to je být na jiný postranní.



Být zamilovaný do někoho, kdo miluje alkohol, je nejtěžší věc, jakou jsem kdy zažil.

Co je na tom tak obtížné je, že si musíte neustále připomínat, že osoba, kterou milujete, není stejná osoba, která je opilá na gauči (pokud není, pak ji teď nechte). Nejen, že nejsou stejnými osobami, když jsou opilí, ale stávají se také osobou, na kterou si nevzpomínáte. Může vypadat a znít stejně, ale jejich mysl je pryč.

všechno, co dívka potřebuje vědět

Miluji svého přítele. Setkali jsme se před pár lety, když jsem začal pracovat ve stejné restauraci a bylo to jako něco, co byste viděli ve filmu.

Vzpomínám si, že jsem šel domů ke svému bratrovi a jeho manželce a řekl jsem jim, jak roztomilý jsem si myslel, že je. Ještě jsem neznal jeho jméno, ale věděl jsem, že to chci. O několik dní později mě vlastně požádal, abych si pověsil, a my jsme, a to bylo vše. Nevím, jestli na první pohled věřím v lásku, ale pokud je to skutečné, tak to bylo. Od té doby byl každý den u mě a já jsem s tím v pořádku. Je to můj nejlepší přítel a já jsem jeho.



Asi pět měsíců v našem vztahu jsem přišel vidět jeho problémy s alkoholem a já jsem i nadále sledoval, jak s ním bojuje. Neustále mluvíme o tom, jak prochází něčím, co nikdy nebudu schopen pochopit, ale nedostane, jaké to pro mě je.

Říká, že můj život je snazší než jeho. Říkám, že se mýlí.

Jistě, že nedokáže pít alkohol, ale aspoň si nemusí pamatovat všechno, co se stalo. Nemusí si pamatovat, že mi řekl, že mě nenáviděl k našemu jednoročnímu výročí, a pak se se mnou telefonicky rozešel.

Nemusí si pamatovat, že jsem byl k mým narozeninám tak opilý, že spal celé hodiny a nestrávil ani hodina se mnou. Nemusí si pamatovat, že by mě probudil, protože chtěl, abych se s ním miloval, a poté, co jsem odmítl, zapnul porno, když jsem byl v místnosti.



Nemusí si pamatovat, že jsem se po dlouhém dni vrátil domů a zjistil, že zemřel na podlaze v koupelně a myslel si, že je mrtvý.

Nemusí si nic pamatovat. Já dělat.

Alkoholismus je osamělý, ale je to také s někým, kdo si místo mě neustále vybere láhev. Tohle ale nejsem šílený. Myslím, že mám všechna práva být, stejně jako kdokoli jiný, kdo to prochází.

Vy by měl být naštvaný a ty by měl buď smutný a ty by měl plakat, ale neměli byste je nenávidět. Nejsou tím, kým jsou, jakmile se láhev piva dotkne jejich rtů.

Myslím, že jen někoho chci, kdokoliv, vědět, že v tom nejsou sami. Alkoholici mají léky, které mohou brát a mají schůzky AA, kterých se mohou zúčastnit, ale co ti z nás, kteří je milují? Proč ne my dostat lék? Proč ne my mít schůzky?

Jak jsem řekl, nepíšu to, protože jsem naštvaný. Píšu to pro dívku, která se přes to může zakopnout a už se necítit tak osamělá. Píšu to pro tebe. Kdokoliv jsi.