To jsem já surový. Tohle jsem rozlil všechny emoce, které jsem měl za poslední 4 měsíce. Tohle je moje skartování celé mé kůže a všech mých myšlenek na sebe - protože vám nemohu nic z toho vyjádřit. Slíbil jsem ti, že to zvládnu, přikývl jsem jako dobrá holčička, když jsi mi řekl, že jsme se pohybovali příliš rychle a že to nebyly tvoje záměry. Řekl jsem si, že bych mohla být tou dívkou, tou dívkou, kterou jsem neustále v pozici bytí. To pro mě není nic nového, není to něco, na co jsem bohužel zvyklý. Mám sklon opakovat své chyby znovu a znovu - říkám si, že jsem se lekci naučil naposledy.

Sama jsem udělala spoustu velkých věcí - od cestování po celé Evropě po přesunutí o tisíc kilometrů dál od domova na 4 roky. Šel jsem nejdál od všech svých přátel na vysokou školu as každým pohybem a novými zkušenostmi jsem se přizpůsobil. Prošel jsem těžkými časy a vyšel jsem silnější, ještě nezávislejší člověk. Vytvořil jsem si přátele, kteří vydrží celý život, vytvořil jsem spojení s cizími lidmi, kteří budou navždy vnořeni do mé mysli, prošel jsem strašidelnými situacemi a na konci každého tunelu jsem našel světlo. Změnil jsem se k lepšímu a rostl jsem víc, než jsem si kdy dokázal představit. Bylo mi řečeno, že jsem zevnitř a zvenčí krásná a jak vzácné je to u někoho najít. Nechal jsem muže, aby mě upírali do očí a řekli mi, jak jedinečný je člověk, jak vzácná je moje duše a jak roztomilé jsou mé činy. Mám nejlepší přátele, kteří mě neustále volají o radu a poslouchají všechna jednotlivá slova, která říkám. Mám cizince přistupovat ke mně a vyprávět mi jejich životní příběh, protože jsem se vzdát, že 'vibrace'.

Řekněte mi tedy, proč je pro mě nemožné jít vidět samotný film. Proč si nikdy nemůžu dát jídlo sám, proč nemohu zůstat v noci s filmem a mým psem, aniž by vedle mě ležel někdo jiný. Proč nemohu přijmout skutečnost, že se mnou nechceš mít vztah, ale místo toho přijímám, že chceš mě, jen když je to pro tebe výhodné. Někdo mi říká, proč nedodržuji standardy, které kážu všem svým přátelům pro sebe. Neustále přemýšlím o vás, žádám vaše přijetí a vaši pozornost tak nezdravým způsobem - vím, jak neatraktivní to přijde, a přesto se nemůžu zastavit. Snažím se sedět a přemýšlet o tom, co je pro tebe tak zasraného zvláštního, ai když nedokážu úplně pochopit, odkud pochází toto pobouření, stále tě potřebuji. Nechci tě změnit, nechci, abys byla jiná osoba. Máte plné právo uznat své přání po nezávislosti, své pochopení, že nejste připraveni na vztah, vaší zralosti v tom, že víte, že nemáte dost času na to, abyste se věnovali, natož někoho jiného. Co chci změnit, jsem sám. Chci najít tu ženu, která je zvyklá na to, že je sama a která dokáže prozkoumat vesmír bez někoho, kdo je vedle ní celou cestu. Ta žena, která může navázat rozhovor se svým barmanem a mít důvěru, že opustí své číslo, když podepíše její příjem. Chci být tou ženou, která se neprobudí uprostřed noci, aby zjistila, zda jste poslali tu nechvalnou textovou zprávu „chtějí přijít“. Slyším, jak úbohý jsem zněl, když si stěžuji svým přátelům na vás, a jak silný zvuk, když jim dávám rady, které bych měl brát, protože si stěžují na podobnou situaci. Vím, že můžu být jí, vím, že hluboko v ní existuje v paralelním vesmíru, ale občas je téměř nemožné se k ní dostat. Vaše akce by měly stačit, abych se držel této strany. Když mě spíš obepínáš celé své tělo, držíš mě tak pevně, že mě sotva dýchám, že mě políbil tak jemně, ale pak se o den později chováš, jako kdybych byl na veřejnosti sotva dobrým přítelem . To by ve mně mělo okamžitě vyvolat „Já na tebe taky nedám kurva“. Sledování, jak se blížíte k jiné ženě přímo přede mnou, a konverzace, která vede k výměně telefonních čísel, by mně mělo zažehnout duši tak hluboko, že už nikdy nechci vyskočit z postele a spěchat přes druhou, kterou voláte. Chci být tou holkou, kterou pronásledujete a snažíte se přijít na to a pochopit. Chci ti dát jen tolik prostoru, abych ti nechal zvědavost a chtěl tě do tebe. Chci vám říci, že to pro mě nefunguje, protože mé pocity jsou příliš silné a příliš se o vás starám a nakonec si uvědomíte, že jste udělali jednu z největších chyb svého života. Chci, aby ses ke mně vrátil s velkým gestem a poskytoval jen emocionální spojení, které si zasloužím. Protože si to zasloužím a část mě ví, že ano. Zasloužím si někoho, kdo chce svého bezstarostného ducha, někoho, kdo vidí moji nezávislou stránku, ale také přijímá mou emoční stránku. Zasloužím si někoho, kdo chápe, že moje výšiny jsou vysoké a moje minima jsou nízká a přizpůsobí se těmto pocitům. Zasloužím si někoho, kdo si opravdu cení toho, kolik bych za ně udělal, jak se starám, kolik dokážu spojit a pochopit, co chtějí, než vůbec vědí, co chtějí. Nosím srdce na rukávu, mohu skrývat svá napětí a své pocity tak dlouho, než explodují jako ohňostroj čtvrtého července. Problém je, že se neustále obklopuji muži, kteří mě k tomu nutí. K explozi dochází, protože nemůžu uvolnit své pocity, když přicházejí, nebo jsem považován za příliš přiléhající, příliš mnoho na to, abych zvládl, příliš připoutaný. Chci, abys mi chyběl, ale nakonec vím, že nebudeš. Vím, že když zmizím, nebudeš na mě dvakrát myslet a postoupíš k další dívce, která ve skutečnosti dokáže vyřídit tvou žádost kurva kamaráda.



Takže prozatím budu ničit svou duši a své srdce a budu pokračovat v tomto fyzickém vztahu, protože alespoň pokud mě kurvaš, jsi se mnou. Vyberete si mě na tu jednu noc a to je pro mě lepší než žádná noc. Prozatím tím trpím, dokud znovu nenajdu svou nezávislost. Budu mít v čase, kdy se na mě všechno zhroutí, víc, než už bylo, a prolomím trosky ještě silnější, než jsem byl předtím. Bude den, kdy nebudu muset někoho nutit, aby mi chyběl. Vím, že je tam, vím, že existuje a vím, že jednoho dne bude prosperovat.