Pamatuji si den, kdy jsme se rozešli. Způsob, jakým váš hlas praskl na druhé straně telefonu, zatímco jsem seděl podrážděně a unaveně a snažil se neznít jako fena. Nebyl jsem citlivý na skutečnost, že jste se nepustil, protože pro vás to vyšlo z ničeho, dokonalý vztah najednou skončil, když pro mě to bylo jiné, protože jsem byl přesvědčen, že dělám správnou věc. Už jsem se pustil, už jsem si vybral sebe.

Dopad výbuchu, který byl na konci našeho vztahu, stále zvoní v uších, když si vzpomínám na bomby, které jsme na sebe házeli zoufalstvím a frustrací. Mohlo to všechno skončit lépe, snadněji a měsíce poté, co jsem nosil tu váhu se mnou, se tiše přesvědčil, že jsem nebyl na vině. Protože ve 23 letech si nemyslíš, že je tvoje chyba. Berete odpovědnost za nic a vznášíte se ve vodě věcí, které nevíte, že nevíte.

Strávili jsme měsíce a roky nemluvili.



Vyrostl jsem, změnil jsem se, často na tebe myslel a přemýšlel jsem, jak by to bylo, kdybych neodešel.

Dodnes lituji toho, jak a ne proč, protože proč je to snadné. Musel jsem si vybrat sám sebe. Musel jsem být schopen postavit se na vlastní nohy a zjistit, kdo jsem, a to způsobem, který by se nemohl stát, kdybyste byli ve vztahu. Došlo k zrání, které jsem s tebou nemohl projít, staral jsem se o tebe, plánoval život, o kterém jsem si ani nebyl jistý, že s tebou chci. Ale jak jsem to udělal, jak jsem odešel, aniž bych nic z toho uvedl… no, přináší mi to ostuda, kterou jsem se nemohl třást, a pochybuji, že to někdy budu.

chci být s tebou dopis

Nikdy jsem si nemyslel, že se mnou znovu promluvíš a máš to pravdu. Po špatném rozpadu to je, jak to má být, čistá přestávka, jako je amputace paže.

Ztráta z tebe byla drsná, ale ztráta mého nejlepšího přítele byla ta nejtěžší věc, jakou jsem kdy vydržel.

Nemyslíte si, že když se rozhodnete rozejít s někým, neuvědomujete si, že po určitém množství let vás znají lépe než kdokoli jiný. Postupem času se věci staly jasnějšími. Kouř toho, co jsme spálili, se zvedl a do jisté míry jsem byl schopen znovu randit.



Ale žádný z těch chlapů nebyl vy. Staly se data, utvářely se malé vztahy, srdce byla zlomená a vy jste zůstal v mé mysli. Jak jsem se vyvíjel, jak jsem si více uvědomoval typ člověka, s nímž jsem chtěl být, uvědomil jsem si, že ty políčka jsi už odhlásil. Po celou dobu jste byla tou osobou, ale já jsem se ještě nestal osobou, která si tyto věci váží. Nechal jsem ten pravý jít? Jsme to vy, kdo se dostal pryč? Co kdybychom byli spolu a já jsem to vyhodil? Určitě to tak připadalo, a tiše jsem se modlil, že pokud by tomu tak bylo, naše cesty by se znovu setkaly a bylo by zřejmé, že naše láska byla osudem.

Ale vždy máme tendenci romantizovat to, co mohlo být místo toho, co bylo.

Náš vztah byl zakalen zármutkem, ztrátou a bojem. Byli jsme dvě děti, které netušily, kolik oběti a práce jde do vztahů, aniž bychom si byli vědomi, že i vztahy s neomezeným množstvím lásky jsou někdy těžké a berou práci. Nevěděli jsme, jak bojovat, jak komunikovat, jak poslouchat, a zatímco mnoho z toho může být kříděno až do mládí, některé z toho pramení z jiných věcí, které jsme nikdy nemohli zvládnout. Chtěl bych si myslet, že by to teď bylo jiné, pokud bychom nějak, kdyby nějak, začali jsme zpět u prvního. Protože i když nejsem stejný člověk, jako jsem byl, když jsme byli spolu, jsem stále člověk, do kterého jste se zamilovali, silnější, lepší, šťastnější.

A nakonec chci jen být šťastný a pro vás být šťastný a pro nás, abychom si vážili toto spojení, které máme nepopiratelné. Měli jsme spolu štěstí a možná se tam dostaneme znovu, protože kdybychom měli být a vy jste byl ten, kdo utekl, nic mezi námi nemůže přijít, ani tentokrát, když jsme byli jen vy a já.