V jedné z mých tříd mého mladšího ročníku střední školy jsem měl učitele, který řekl, že bez ohledu na to, co dělala, nebo jak daleko se její srdce bloudilo, stačilo jen jeden obrázek na Facebooku, který by ji přivedl zpět k jejímu bývalému manželovi. Řekla, že její srdce stále vynechávalo, její žaludek se třepotal motýly, i když to byly roky a roky, protože byli spolu. Část z něj ho stále milovala.

V té době si vzpomínám, jak jsem zjistil, že je to hloupé. Vzpomínám si, jak si myslela, že by se měla jít navždy. Trochu jsem věděl, že jsem se brzy dozvěděl, že láska je neschopná, když je to pravda. Nemůžete udělat nic pro to, abyste to vylepšili.

Snažíte se to ovládnout, ničí vás to.





Pokoušíte se to uvěznit, zotročuje vás.

Snažíte se to pochopit, nechává vás to cítit, tak ztracené ve světě.

Nemůžete skrotit lásku k nejpravdivější síle. Proto můj učitel stále miluje svého bývalého manžela. Proto tě stále miluji.



Jste v mé svalové paměti, každá část mého těla si pamatuje, jak snadné bylo vklouznout mi do ruky, jak snadné bylo položit hlavu na rameno. Mohl jsem se proti tobě stočit se zavřenýma očima nebo ve dnech, kdy jsem zapomněl, jak udělat něco jiného. Jsem si téměř jistý, že jsem zapomněl, jak jezdit na kole, než zapomenu, jak snadné bylo milovat vás.

Nikdy nebudu moci někoho milovat tak čistě a jednoduše, jak jsem tě miloval. Vzal jsi mě nejčistší část, celé mé srdce, a stále leží v tvých rukou. Deset let po silnici, kdybyste mě potřebovali a byli jste tisíce kilometrů daleko, nechal bych všechno spadnout a letět k vám bez druhé myšlenky. Bez ohledu na to, jak daleko jsem se potuloval, s kým jsem, přišel jsem přímo k vám.

Vždy budeš můj první. Moje první pravá, pravá láska. Mohli byste být v hořícím domě, který by nemohl odejít, a já bych s vámi shořel, oheň obklopující nás a všechny. Vítr ti bude šeptat tvé jméno do uší. Jste část mě, která zůstane uzamčena, a já ani nedržím klíč. Miluji tě, vždycky budu.