Kousek mého srdce vám bude vždy patřit. Pokud se snažím předstírat, že tomu tak není, nemohu si lhát sám pro sebe. Takže se chystám jen vysypat pravdu, místo abych se schovával za úsměv.

Kousek mého srdce vám bude vždy patřit. Nezáleží na tom, že to byla mladá láska. Nezáleží na tom, že to byla první láska. Vše, na čem záleží je, že to byla skutečná láska. Skutečně. Byla to pravá láska. Druh velké lásky, o které všichni sní. To jsme byli my.

Bez ohledu na to, kolik dní a let uběhne, vždycky mě budeš mít. Kus, který byl mladistvý, plný hravé energie a plný života. Kus, který byl beznadějně zamilovaný do vás a který se modlil, abychom nikdy neskončili. Vždy mě budete mít kus, který byl příliš emotivní. Kus, který byl nestabilní, protože to je, jak moc jsem tě potřeboval. Kus plný radosti, ale také velkého smutku. Ten kus mě vždycky vlastníš.



A nechtěl bych to v rukou nikoho jiného.

Vždy budete mít kousek mého srdce. Kousek, který byl ošklivý a krásný. Kus, který se podíval do vašich očí a viděl navždy. Kus, který si nikdy nemohl představit sbohem. A kousek, který vás navždy bude myslet jako „ten, který utekl“.

Za tento kus mého srdce se stydím. Už od toho nebudu zakrývat oči. Protože ten kus mého srdce byl plný naděje. A byl plný nehynoucí lásky. Bylo to beznadějně optimistické.

Postarej se o mě.

Postarej se o mě v sedmnáct. Postarej se o tu nevinnost. A vím, že mě ten kus bude vždy milovat. A bude vám vždy patřit.